Procházka PERNŠTEJNSKOU ZAHRADOU

Zahrady pod Pernštejnem byly založeny na počátku 18. století a vyvrcholení parkových úprav se datuje do přelomu 18. a 19. století, kdy panství vlastnil baron Ignác Schröffel. Ten však v roce 1805 zemřel. Poslední majitelé panství, hraběcí rodina Mittrowských z Nemyšle, se soustředili jen na údržbu zahrad. Po roce 1945 přešel hrad se zahradami do vlastnictví státu, ale část získali i jiní majitelé. Zahrady postrádaly pravidelnou údržbu, chátraly a zarůstaly. V roce 2021 byla dokončena obnova zahrad a areál se vrátil do své vrcholné podoby z doby před 200 lety, kdy patřil mezi patnáct nejvýznamnějších zahrad na Moravě a ve Slezsku. Do zahrady vstupujete přes Schrőffelovu zahrádku a po sestoupení schodištěm se východem vlevo dostanete do lesní části, vpravo do formální části zahrady. „Žádná cesta v zahradě není slepá a je tisíce variant, jak ji projít. A v každém ročním období nabídne zahrada úplně jiné pohledy.“ (Zdeněk Jakub Škrabal, kastelán SH Pernštejna)

1, 2 Vstup do zahrady, kryté schodiště

Horní vstup do zahrady, později nazývaný Schröfflova zahrádka, byl na místě bývalé konírny zřízen r. 1802. Na portál s dvoukřídlou mříží, zdobený kamenným rodovým znakem Schrӧfflů, navazuje krytá schodišťová chodba přes příkop, dole uzavřená dvojími dveřmi.  Napravo pokračovalo kryté schodiště, umožňující sestoupit suchou nohou až ke skleníkům a fíkovně na terasách. Nalevo se tzv. smutnou alejí vcházelo do lesnaté části.

3 Terasy bývalých skleníků

Před rokem 1888 stával na trase dlouhý skleník s fíkovnou, po jejich zrušení z nich zbyly jen zdi výtopných chodeb, které pokryly treláže. Ve skleníku se kromě citrusů pěstovaly a množily oblíbené, ale drahé ananasy (v r. 1806 to bylo 125 plodících kusů, přičemž vypěstování jednoho vyšlo na 43 zlatých). 

4 Odpočívadlo u paraplete

Nabízelo odpočinek s ochranou před sluncem či deštěm. Nad ním stávala malá vodárna, ze které se ovládalo potrubí, vedoucí vodu z kašny na 1. nádvoří k vodním hříčkám. Ty se spouštěly pouze při procházkách panstva či jejich hostů zahradou.
5. Vyhlídka

6 Růžový kopeček a nika se sochou Apollona

Částečně zahloubená spirálovitá cesta na kopeček, lemovaná růžemi, přinášela určitý prvek hravosti. Odměnou za cestu na vrchol je odpočinek na lavičce spojený s vyhlídkou na celou terasovou zahradu, dole ukončenou velkým bazénem i na výše položenou niku s měděnými vázami a sochou Apollóna, která tvořila jednu z dominant terasové zahrady. Dvě půlkruhovitě vyzděné vyhlídky s formálně zdůrazněnou branou, zdobenou měděnými vázami s ananasy, završovaly osovou část terasové zahrady.   

7 Bazén s vodotryskem

Kruhový mramorový bazén se zoomorfním vodotryskem patří k oblíbeným vodním hříčkám. Vodotrysk je ztvárněn jako shluk propletených těl různých vodních živočichů, z jejichž tlamiček tryská voda. Terénní úprava pod vysokou opěrnou zdí s obloukovou kamennou lavicí byla v dobových vzornících označována jako amfiteátr.

8 Vyhlídková terasa nad tureckými lázněmi

Ze zatravněné plošiny, ukončené dvěma souměrnými rondely se sochami na podstavcích (blíže neurčené mužské postavy), se scházelo na vyhlídkovou terasu, která zastřešuje stavbu tzv. tureckých lázní. Z  terasy, ohraničené dřevěným stříbrně natřeným zábradlím s dekorativními vázami, se naskýtal pohled nejen na bazén s vodní kaskádou, ale i na vzdálenější vyhlídky, např. kamenný most na protějším kopci (dnes zarostlý)
 Turecké lázně

Lázně, nazývané později turecké, byly inspirovány orientem a jejich okna byla původně zasklena pestrobarevnými vitrážemi. Symbolicky vyjadřovaly očistu, které lze dosáhnout pobytem v umělecky přetvořené přírodě, sentimentálním parku. Lázněmi protékala voda, která jako jeden z přírodních živlů musela být v parku obsažena, a to zejména v jeho příjemné části.

 9 Velký bazén s vodní kaskádou

Velký bazén, označovaný též jako rybník, je největším vodním prvkem zahrady (23 x 37 m). Je položen v místě, kde se kříží dvě důležité zahradní osy – ukončuje stoupající osovou terasovou zahradu a současně je zapojen do koncepce rovinaté formálně rozvržené části zahrady. Voda stéká do bazénu po kaskádě z mramorových desek s chrličem ve tvaru dvou delfínů. Po stranách bazénu jsou umístěny sochy antických bohyň Flóry a Diany.

10 Exteriérová expozice
11 Prameniště

12 Čínský pavilon

Mezi exotickými stavbami anglo-čínských zahrad nemohl chybět čínský pavilon, zde ve tvaru osmistěnu. Byl vybaven šesti „čínskými“ sofa a osmi křesly. Sloužil jako zahradní pavilon, vhodný k podávání čínského čaje. Stěny interiéru pokrývá iluzivní exotická výmalba I. Mayera. Freska je pod klenbou s oblačným nebem pojata jako otevřený iluzivní prostor krajiny s exotickou vegetací, drobnými stavbami a cizokrajnými zvířaty, jako jsou opice, ptáci a hmyz. Procházka zahradou tak mohla pokračovat dál do neskutečné, namalované krajiny.

13 Barokní formální zahrada se sochami

Formální, původně barokní část zahrady je oproti okolnímu terénu vymezená zídkami a živými ploty. Po obou stranách bazénu bylo vysázeno 160 ovocných stromů, seskupených do geometrických polí s pravidelnou sítí cest. V průhledech mezi stromy byly, stejně jako dnes, symetricky umístěny sochy antických božstev Flóry a Diany. Formální zahradu uzavírala socha Herkula.

14 Poustevna neboli ermitáž

Poustevny byly místem, kde bylo možné oddávat se samotě a meditaci, ale sloužily také k pobavení a rozptýlení návštěvníků.

Tady prostá kamenná stavba (původně se zvonicí) kontrastovala s interiérem, vybaveným jako salon. Atraktivitu místa zvyšovala mechanická dřevěná figurína poustevníka.  Pochmurným místem zániku bylo sklepení, kde však studánka jako pramen života nabízela návštěvníkům osvěžení.
15 Obelisk

Dominantou zahrady, umístěnou v jejím pomyslném středu byl obelisk, nazývaný též pyramida. Byl zhotoven v roce 1805 podle návrhu sochaře Ondřeje Schweigla a pojat jako památník Ignáce Schröffela z Mannsberka (†1805), kde čtyři alegorické reliéfy s vytesaným nápisem: Zesnulému příteli, všemi oblíbenému – vynikajícímu občanu zasloužilému o vlast – pánu k poddaným nejlaskavějšímu – mravnému, milému, drahému.

16 Trpaslík
17 Kenotaf Františka Schröffla z Mannsbergu (†1806)

Kenotaf, symbolický náhrobek, je inspirován antickou stélou. Zároveň je jakýmsi portálem s uzavřenými dveřmi, poukazujícím na odchod zemřelého za bránu, jež odděluje živé od mrtvých. Sousoší plačící vdovy Antonie s dcerami Josefínou a Antonií zvyšuje nostalgické působení místa. V tympanonu jsou umístěné vojenské symboly, pod nimi dedikační nápis: Nejdražšímu manželovi Františkovi svobodnému pánovi Schröfflovi. Kenotaf s kamennou lavičkou je umístěn v melancholické části parku jako intimní místo vhodné k rozjímání. Dramatičnost přírodní scenérie pod vystupujícím skalním hřbetem, spojená s tématem smrti nahrává ke vzniku tajemných legend, v tomto případě pověsti o zazděném hraběti. Kenotaf je dílem sochaře Ondřeje Schweigla z r. 1807.

18 Bastion se sochou Apollona

Bastion byl součástí raně barokního opevnění, k němuž podél hradeb vedla cesta pro přivážení děl. Ta byla proměněna v alej, lidově nazývanou „smutná“ nebo „alej vzdechů“, kudy truchlící vdova procházela k památníku manžela F. Schröffla. V kompozici představuje vyhlídková plošina se sochou Apollona nejvyšší a v podstatě konečný bod parku.

19,20 Anglo-čínská zahrada, Haltýř

Níže položená a vizuálně oddělená orientální zahrada s nepravidelnou sítí cest mezi skupinkami stromů a keřů, jezírkem a meandrujícím uměle vytvořeným potokem překlenutým „čínskými“ mostky, patří svou koncepcí mezi rokokové sentimentální zahrady. Rozkládá se na většině plochy bývalého mělkého, tzv. plodového rybníka. Její dominantou je vyvýšený čínský pavilon. Nedaleko nad ním je umělé prameniště potoka s vyhlídkou.  Po r. 1850 byla dostavěna sádka na ryby – haltýř, dřevěná stavbička s protékající vodou.

21 Východ